#1 prezentace

11. května 2018 v 18:22 | asociálka |  věci, co nesnáším
Budu si na tento blog psát takový osobní seznam věcí, co nenávidím, jelikož u sebe samotné pozoruji, jak často pronesu větu začínající nějakým z těchto způsobů: "Tohle nesnáším... Nechci... Štve mě... S*** mě..." A protože mi pořád ostatní obyvatelé Země říkají, jak jsem šíleně pesimistická, tak napíšu i seznam věcí, které ráda mám. Ten první seznam bude stejně delší, ale to nikoho nezajímá. Aspoň, že jsem ukázala špetku pozitivního myšlení.

Přemýšlela jsem, kde začít. Taky jsem nechtěla prvoplánově napsat, že nesnáším brokolici a mám ráda pizzu. Vyjmenováváním oblíbených jídel, knih apod. bych strávila celé své mládí. (Mládí je málo, možná i celý život bych takové prospěšné činnosti s chutí věnovala.) Tak jsem se rozhodla zaměřit na ty nejaktuálnější problémy. Věřte mi, že jsem stále pubertálního věku a tak moje problémy starší generace rozhodně zajímat nebudou. Ale já mám svoje problémky, ráda se v nich hrabu a ráda sama sebe trápím. Toť vše a přesuňme se k prvnímu vyplakávání.

Výsledek obrázku pro prezentace

Samozřejmě, nezapomeňte do prezentace vložit hodně obrázků. Udělejte tisíce snímků, na každém 5 řádků krátkého stručného textu, který budete umět zpaměti, budete mluvit souvisle k zrakům třiceti vašich spolužáků. Musíte si získat jejich pozornost, což je sice nemožné, protože budou raději na mobilech nebo si povídat mezi sebou o zajímavějších tématech, než je jaderná energetika, ale jestli to nedokážete, tak vlastně nemáte na tomto elitním gymnáziu co pohledávat.

A že se stydíte mluvit před celou třídou, jste nervózní, neumíte mluvit, nebo snad, Pán Bůh nás ochraňuj, ani nechcete mluvit? Budete se to muset naučit. Prostě to budete potřebovat, nesnažte se mě přemlouvat, že ne. (Ani žádné fobie neplatí, ani sociální fobie, prezentacofobie, nic.) Jestli se vám to nelíbí, nechápu, co tady děláte. Počítali jste s tím, že si to tu učitelé všechno odmluví sami a vy si budete užívat leháro? Haha. Kdepak. Jen šup do práce! Do příště si zapamatujte pravidlo č. 1: Prezentace nikdy nepočká. A pravidlo č. 2: Prezentace nikdy není dost dobrá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ukyone EmOwen | Web | 11. května 2018 v 18:31 | Reagovat

:-)

2 Rosa Nera | E-mail | Web | 12. května 2018 v 12:48 | Reagovat

Souhlas! Nesnáším prezentace, svět je bohužel nakloněn lidem, kteří se umí prezentovat a mluvit, což já příliš neumím a prezentace fakt nemám ráda. Určitě mi jde lépe písemný projev a při prezentacích se trápím, nikoho to ale ve škole samozřejmě nezajímá. Prostě prezentuješ a basta. Navíc jsem individualista a nemám moc ráda kolektivní práce, raději si dělám vše po svém. :D

3 Heaven | Web | 12. května 2018 v 15:50 | Reagovat

Prezentace beru spíš jako nutnost, dřív jsem to nesnášela, jakékoliv prezentování před třídou na gymplu, protože jsme tam měli jednoho hajzla, který se začal smát vždycky, když se někdo přeřekl nebo spletl :-/ jinak ostatní spolužáci byli celkem v pohodě, neznervózňovali nebo tak, ani na VŠ tohle nikdo nedělá. Vždycky jsem před prezentací hrozně nervózní, ale jakmile si stoupnu před třídu, je to ok, což zní divně :D ale musím mít hezky grafiky upravenou prezentaci, nesnáším, když tam lítají velký a malý písmena, mezery a nebo to nejde přečíst :D

4 zamotana | Web | 13. května 2018 v 11:49 | Reagovat

[2]: Přesně tak, podepisuji se pod všechno. Zrovna zítra mě čeká pracování na prezentaci se skupinou lidí, které vážně nemusím, takže se opravdu nemůžu dočkat. :-x

[3]: Je to nezbytná nutnost, bohužel. Jsem typ člověka, jehož stresuje jakékoli mluvení před lidmi, takže si oddechnu, až když to mám za sebou. S poslední větou souhlasím, vizuálně musí být perfektní, to zase jo :D

5 Lux | Web | 13. května 2018 v 19:52 | Reagovat

Jé, jak já je nesnášela! Vždycky mi  toho bylo špatně, na místě jsem pak mluvila jak trotl. Ale pak se ve mě něco zlomilo, já se naštvala a od té doby už to beru jako výzvu. Není to moje oblíbená činnost, ale je opravdu třeba umět mluvit. A prezentace jsou opravdu dobrý trénink :) (ač to vypadá jenom jako opruz)

6 lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. května 2018 v 0:10 | Reagovat

Tak svého času jsem tak dokázala zaujmout třídu, že mě poslouchala i po zvonění a přerušila mě až učitelka... nojo, holt jsem měla zajímavé a dobře zpracované téma. V prezentaci jsem měla víceméně obrázky a věšinu jsem říkala z hlavy. :D

Když vím, o čem mluvím, tak mám prezentace ráda. :-)

7 zamotana | Web | 14. května 2018 v 18:51 | Reagovat

[5]: Já právě mluvit neumím, radši mlčím nebo když už, tak píšu. Když mluvím, zákonitě se přeřeknu, huhlám nebo tak. A to s tím bojuju, ale prostě to nejde, řečník ze mě nebude. :D

[6]: To máš můj neskonalý obdiv O_O Třeba to v sobě taky jednou zlomím...

8 Iris | Web | 20. května 2018 v 16:08 | Reagovat

Já to vždycky měla docela naopak - jsem takový ten ukecaný extrovertní typ člověka, který když jednou začne o něčem mluvit, jen těžko přestává. Takže mi mluvení před lidmi nevadí a vlastně ho občas i cíleně vyhledávám, jsem divná, já vím.
Ale na druhou stranu, vím, jak těžké je udělat dobrou prezentaci v powerpointu. Obvykle mě neposlouchá počítač a tak se mi to maže a přehazuje. A stejně tak je obvykle těžké zkoordinovat prezentující skupinku, jedná-li se o skupinovou práci, kde půlka lidí nakonec nic nedělá.
(A tedy na obranu toho krutého systému, myslím, že není tak úplně na škodu, že z mluvení před lidmi není ve škole nikdo omluven. Jasně, ne každý bude pak v budoucnu každý den mluvit před davy lidí, ale důležité je podle mě naučit se překonat ten diskomfort, který tahle činnost přináší. Mě taky nikdo neomluvil z tělocviku, a tak jsem ho 13 let školní docházky musela překonávat jako noční můru...)

9 zamotana | Web | 22. května 2018 v 16:36 | Reagovat

[8]: Chápu, že takoví lidé existují, vlastně jim tak trochu i závidím, protože já se každé prezentace bojím jako čert kříže. Zrovna včera jsem jednu měla a klepala jsem se jako ratlík, naštěstí jsem to nějak zvládla.
S tím, že z toho nikdo není omluven, s tím souhlasím, zkusit by si to měl každý, ať už mu to k něčemu bude nebo ne, zkušenost je to vždy dobrá. Jen bych byla pro větší shovívavost učitelů, protože většina z nich nesebevědomé introverty (jako mě) prostě zkritizuje od hlavy k patě a nechá v tom pořádně vymáchat. To taky není ten nejlepší přístup, nejlepší by bylo najít nějakou rovnováhu mezi obojím. Jenže nevím jakou. Asi budu muset strpět další a další prezentace, co se dá dělat, třeba si zvyknu.
Tělocvik je moje noční můra č. 2. Ten rozhodně mezi věcmi, které nesnáším, chybět nebude. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama