Já, Simon + Podělaným navrch

17. července 2018 v 12:49 | viditelně fanda Becky Albertalli |  v roli kritika
Na konci června jsem s kamarádkou navštívila naše krásné skromné kino a přestože s nesplněným velkým očekáváním, nakonec nešlo o zahozené peníze. A jen několik dnů předtím jsem konečně dočetla druhý román autorky Simona Becky Albertalli a to Podělaným navrch, kde nemusíte mít strach, že by s příchodem heterosexuální hrdinky zmizelo téma LGBTQ+ komunity. Ani náhodou, připravte se, že toho bude možná až příliš. Nám, příznivcům to však nevadí. Homofobové pryč a hurá na recenze!

Moje nejmilejší kapitola knížky - CHCI PIZZU OREO! A TAŠTIČKY!! A ZMRZLINU!!! - a vlevo nenápadně vložený lístek do kina, no.




Jak můj obrázek napovídá, začneme filmem. Protože jsem se o filmu dozvěděla před půl rokem a samozřejmě jsem se nemohla dočkat, stihla jsem si vyspoilerovat slušnou porci děje - který jen zlehla kopíroval linii knižní - a povšimnout si jistých nesrovnalostí. Věděla jsem o nich dopředu a tudíž jsem doufala, že mě nepřekvapí. Nepřekvapilo mě idealisticky vykreslené prostředí středoškolského života v Americe, kterého jsem si povšimla už v knize. Taky jsem jim tu pohodičku docela záviděla. Simonův život vlastně neměl chybičku, nebýt násilného coming outu s pomocí vychytralého podivného kamarádíčka Martina. Který měl mimochodem být asi hlavní zápornou postavou, ale nakonec ho vlastně ani nemáte potřebu nenávidět. Spíš ho litujete, když ho jeho vysněná dívka pošle do zadnice před stovkami lidí.

Taky mě naštvalo, že Simonův ctitel nebyl tak plachý a tajnůstkářský jako v knize a že Leah ve skutečnosti nebyla roky zamilovaná do Nicka, ale do samotného Simona. A taky tam bylo málo Orea. A málo Cala. Celkově však šlo o velmi podařený film, který stojí za to vidět, pokud si chcete užít chvilky bezstarostnosti a pozorování pohádkového života, ve kterém byste jednou chtěli žít, ale víte, že je to nemožné.

***

A Podělaným navrch? Kniha, která má zapůsobit na všechny děti, které se svým způsobem odlišují a nezapadají do škatulky cool dětí. Ale anii Mollyiny problémy nejsou rozhodně tak velké, jak si sama myslí. Sice nemá postavu modelky, ale hezký obličej a jejím největším problémem je nedostatek sebevědomí, protože kolem sebe pozoruje dokonalé životy ostatních a myslí si, že sama takové štěstí nikdy nenalezne. Sedmadvacetkrát se zamilovala a nebylo z toho jediné rande.

Když jsem přelouskávala první kapitoly, nestačila jsem se podivovat nad naší podobností. Tedy až na to, že těch mých zamilování bylo zatím asi sedmnáct, rozhodně nemám hezký obličej, nemám dvojče a nemám nikoho, kdo by mi byl schopný dohodit kluka. (A to by se mi zrovna líbilo, fakt! Nestěžovala bych si. Jen by za mě asi musel i půlku rande odmluvit.) Pro zoufalé holky je tahle kniha ideální, protože ukazuje, že štěstí může najít každý, i ten, který se od něj sám svými myšlenkami vzdaluje.

Právě toto poselství se mi moc líbilo. I rychlý spád vyprávění, opět ukázka nádherného světa teenagerů, do kterého bych se chtěla přenést. Jediné, co bych vytkla, že tam autorka vtlačila až příliš menšin, i když to bylo za účelem, aby se v díle našel opravdu každý, kdo se cítí jakýmkoli způsobem utlačovaný. Židé, černoši, asiati, homosexuální pár s dětmi, pansexuálové, nerdi a podobně. Ale asi to bylo nutné. Pryč s xenofobií!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nika | Web | 19. července 2018 v 12:44 | Reagovat

O Já, Simon jsem hodně slyšela, ale nějak mě neláká se na to jít podívat. Všichni jsou z toho zklamaný. Na Podělaným navrch jsem koukala teď v knihkupectví, ale nakonec jsem se rozhodla pro jinou knížku :)

2 zamotana | Web | 24. července 2018 v 12:30 | Reagovat

[1]: Je pravda, že se kolem toho udělal zbytečný humbuk a není to tak skvělý film, jak jsem slýchávala. Podělaným navrch podle mě stojí za přečtení, ale co si chce přečíst, je každého svobodná volba. :-)

3 Patrik | Web | 27. července 2018 v 14:24 | Reagovat

Já, Simon je super. Knížku jsem přečetl jedním dechem. Ve filmu některý části bohužel chybí. Jinak si ale myslím, že se jim do omezené stopáže podařilo narvat maximum a hlavně podstatu :)
Souhlasím s idealistickým vykreslením amerického středoškolského života - to je snad všude (hlavně v seriálech) :-D

4 zamotana | Web | 3. srpna 2018 v 12:22 | Reagovat

[3]: To je pravda, podstata zůstala zachována. To, co jsem zmínila, jsou jen detaily.
Mě to až štve, kéž by takhle vypadal můj středoškolský život... :D

5 Snílek | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 22:11 | Reagovat

já byla Simonem uhranutá, sice, spousta věcí z knihy mi chyběla, ale ve výsledku jsem byla s filmem nadmíru spokojená a prohlásila jsem, že byl fakt super a ani mi nevadilo to, co tam chybělo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama