Přiznání asociála

3. července 2018 v 10:21 | asociál |  z hlubin psychopatovy duše
Můj osobní coming out. (I když vím, že tady nejde o sexualitu. O tom možná jindy, protože asexuálně si občas připadám taky. A občas ne.)

Jsem asociál. Jedinec, který se není schopen začlenit do lidské společnosti - souhlasí. Asociál není schopen sdílet mravní hodnoty většinové společnosti - asi ne -, chybí mu sociální cítění - cítění? proč? k čemu? -, netrápí ho výčitky svědomí - občas ano, ale to je zajisté jen detail. Lehká odchylka. Celkově jsou definice zbytečné. Taky každý, koho netrápí výčitky svědomí, není asociál, ale jen obyčejný hajzlík. A každý asociál není psychopat, který by vás při první příležitosti probodl nožem jen proto, že vůbec existujete.

Nesnáším lidi. Snažím se jim co nejvíc vyhýbat, avšak bezúspěšně. Jsou ve vlaku, jsou ve škole, jsou na všech místech, kam povinně chodím. Když nikam nemusím, jsem nejraději sama. Případně kolem mě mohou být moji nejbližší, ale já si zásadně plavu svým vlastním světem. Nesnáším místa s vysokou koncentrací lidstva. Nesnáším komunikaci s lidmi, které neznám. Nesnáším, když mě někdo do konverzace nutí. (Vyjmenovala jsem už dost věcí, které nesnáším. Více v rubrice věci, co nesnáším.)

Nerozumím lidem. Často si připadám, že jsem na jejich planetě jako mimozemšťan ctící naprosto odlišné hodnoty. Řešící jiné problémy. (Až na tu lásku, tu řeším až moc. Ale tu jedinou na naší vzdálené planetě máme taky. Láska je všude.) Ohrnuji nos nad veškerou tou falší, která nás celý život obklopuje. Jak už ji lidé vzali jako za vlastní. Všichni se chovají stejně jako přes kopírák a nám vyčítají nedostatek emocí nebo ohledu, přitom oni sami hovoří jen v planých frázích bez jakéhokoli smyslu.

Ale když já promluvím, bez falše, bez růžových brýlí, hned jsem považována za sprostou a drzou. Přitom se jen snažím těm lidem promluvit do duše. Chci, aby se zamysleli. Já jim chci pomáhat. Nejsem bezcitná mrcha. Spíš nepochopený člověk, který utíká ze společnosti, když ho dusí, nejraději by celý život strávil zavřený v jedné místnosti bez oken, a cokoliv, co udělá, je okolím vyloženo jinak, než je to skutečně myšleno. Vím, že to ze mě asociála nedělá. Že s tím můžu něco udělat a taky se snažím. Jen to nedokážu vyslovit. Nedokážu se jim podívat do tváře. Utíkám. Vyhýbám se.

A to jsme zase na začátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Think | Web | 3. července 2018 v 13:27 | Reagovat

Neboj se, i když to tak nevypadá, nejsi sama. Samozřejmě - většina lidí jsou společenští extroverti, kteří tohle asi nikdy nepochopí (ale nemám jim to za zlé, někteří jsou celkem fajn lidi, akorát jsou prostě jiní), takže si pak můžeš připadat odstrčeně. Ale... všechno je v pořádku. Jsi taková, jaká máš být, se svými chybami i přednostmi. Nic na tobě není špatně. Jak by taky mohlo, když tě takovou stvořil vesmír?

Osobně bych se ale taky občas nejraději zamkla někam do mrazáku... :D Ale věřím, že jednou tu spřízněnou duši určitě najdeš. Takových lidí, jako jsme my, je mnoho. Akorát právě bývají často zalezlí doma, no :D

2 masterofexceptions | E-mail | Web | 3. července 2018 v 14:41 | Reagovat

Prvně bych se rád omluvil za svou existenci.
Jsem překvapen kolik vlastníků blogu se považuje za asociály. Ale neboj se, bude líp.
Mi hodně pomohlo uvědomit si (vlastně sám sobě předstírat), že ostatní jsou ze mě nervózní více, než já z nich. -třeba ti to taky trošku helfne :)
good-luck

3 zamotana | Web | 3. července 2018 v 16:41 | Reagovat

[1]: To zase jo, netvrdím, že se mezi extroverty najdou i přijatelné exempláře. Je to taky moje vina, že to v nich odmítám vidět. :-D Asi začnu prohledávat domovy, uvidím, kolik najdu skrytých asociálů :D

[2]: Za existenci se neomlouvej, to by se mohl každý rovnou odstřelit.
Zkusím to taky. (Teda ne se odstřelit, ale předstírat.) A díky. Hodně štěstí asociálům všem ;-)

4 Zlomený meč | E-mail | Web | 3. července 2018 v 20:08 | Reagovat

Já mívám dost často podobné pocity. Mám pocit, že s většinou lidí nemá moc smysl ztrácet čas a kontakt s nimi nestojí za námahu :D
Nikdy jsem nechtěl pracovat s lidmi. A co myslíš? Pracuju s lidmi! Za svůj největší úspěch považuju to, že jsem ještě nezabil ani sebe, ani nikoho jiného :D

5 zamotana | Web | 7. července 2018 v 13:24 | Reagovat

[4]: Jsme na tom stejně, třeba se taky někdy překonám - vlastně budu muset :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama