V srdci je místa mnoho

3. srpna 2018 v 12:33 | polyamoristka |  z hlubin psychopatovy duše
Předem upozorňuji, že jsem se rozhodla vzít téma týdne z trochu jiného úhlu pohledu a předpokládám, že většina z vás bude proti. O toto téma se zajímám už několik měsíců a v mnohých ohledech mi připadá fascinující - zatím jen v rovině teorie a několika praktických příkladů. Rozhodně je však pravda, že to nemusí všem a pro naši kulturu je přeci jen monogamie přirozenější.

Avšak to neznamená, že prostor v našem srdci může docela zaplnit jediná osoba. Samozřejmě, v období slepé zamilovanosti se domníváme, že s tou osobou strávíme celý svůj život na jednom dokonalém plujícím obláčku na nebi. Jenže zamilovanost člověka přejde a přichází hádky, ustrkování, osočování. Lidé spolu v dnešní době nejsou schopni vydržet, nekomunikují o problémech a raději se při prvním klopýtnutí rozcházejí. Hledají novou osobu, která jim prázdno v srdci zaplní neviditelnou záplatou. Než se ten koloběh opakuje znovu a znovu. Zamilovanost vyprchá, vztah se změní v nudu, slova visí ve vzduchu.

Hledáme dokonalé partnery. Příliš dokonalé. Říkáte si - copak si můžu myslet, že to více partnerů zachrání? Ne, ale váha dokonalosti už nebude svržena jen na jednoho. Jestliže máte rádi cestování, ale člověk, kterého milujete, je příkladným domácím typem, můžete si najít osobu dobrodružného ražení, pokud s tím budete všichni tři souhlasit. Samozřejmě se tak musíte oprostit od jakékoli žárlivosti a naprosto jeden druhému důvěřovat, což se může stát kamenem úrazu. Pokud je takový člověk od narození, těžko ho přinutíte se změnit. Možná přinutíte, ale brzy uvidíte, že si tu pohráváte s maskami a přetvářkou. Není to věc pro všechny. Je to pro někoho, kdo je otevřený všemu, má chuť navázat několik hlubokých (ano, právě s hlediskem nutnosti větší komunikace a důvěry si myslím, že pouta mezi více lidmi můžou být velmi hluboká) vztahů a chce stále zažívat něco nového.

Netvrdím tedy, že by takové otevřené vztahy neměly žádné vady. Mají jich mnoho, stejné jako ty monogamní. Taková je moje představa, jak by takový život mohl vypadat. Jenže podobně smýšlejících lidí není tolik. Možná, kdybychom nebyli svazováni strachem, obsesivní touhou po jediném člověku (protože přece lze milovat jediného člověka po celý život) a zastaralými názory svého okolí, měli bychom obzory mnohem rozšířenější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lady. | Web | 3. srpna 2018 v 15:00 | Reagovat

Tak môj priateľ je úplný opak mňa. Ja cestovateľ, ktorý by precestoval aj celý svet, a on domased. Niekedy ma to pekne štve. :-? Pretože ho musím nútiť, presne ako si napísala. :-? Ale neviem si predstaviť, že by som išla s nejakým iným chlapom na dovolenku, to by mi asi neprešlo. :D Ani doma. :D By sa ma pýtali, či mi už naprosto preskočilo. Jedine, iba ak by to bolo ženského pohlavia. :D

2 Snílek | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 15:43 | Reagovat

Vlastně, proč ne :-) nevím, jestli já sama bych byla schopná bigamního vztahu, ale rozhodně bych to neodsuzovala... společnost potřebuje trochu víc pochopení celkově...pěkné pojetí TT

3 Jana | Web | 3. srpna 2018 v 17:00 | Reagovat

Mně se třeba tvůj článek líbí, protože je fakt plný pravdy. :-) Každý se musí setkat s tím, o čem píšeš, aby to příště bylo lepší, jiný - ovšem ne vždy se povede. :-) Já jsem teď naštěstí šťastná a snad všechno dopadne tak, jak si přejdeme. :-)

4 Zlomený meč | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 22:25 | Reagovat

No myšlenka je to fakt zajímavá, ale nevím nevím, jestli by to v praxi fungovalo. Dva jsou společnost, tři jsou dav :D

Na to by byli potřeba hodně tolerantní lidi, protože tu je ještě, řekněme, ta intimní stránka věci, žejo :D A lidi jsou v tomto smyslu hrozně žárliví, žejo. Něco jiného by asi byla situace, kdy je spolu prá už hodně dlouho a má pocit, že to manželství tak nějak "vyčichlo", tak se domluví, že budou mít bez výčitek nezávazné vztahy.

Ale nevím, mám prostě za to, že člověk je spíše tvor monogamní (samozřejmě jsou výjimky). A ty znáš z praxe nějaké konkrétní případy, kdy to tak funguje? To by mě docela zajímalo.
Mimo mnohoženství scientologů (nebo mormonů? Teď nevím) a bohatých šejků takové případy asi ani moc neznám. A to mnohoženství asi funguje hlavně proto, že ta žena má takové podřízené postavení, jinak by si dupla :D

Polyandrie je myslím doménou hlavně chudých oblastí, kde jeden muž rodinu neuživí (např. zapadlé části Tibetu atd.)

5 Katka | Web | 4. srpna 2018 v 23:20 | Reagovat

Ja žijem so svojim mužom už 7 rokov a myslím, že v článku si každý nájde čo potrebuje. Ja to napríklad nemám tak, že by som nebola monogamná - som a svojho partnera milujem, ale v zásade nemám potrebu zaťahovať ho do všetkých aktivít, ktoré mám rada ja. Ja som spoločenská, on nie, ale ja si dokážem perfektne užiť večer aj s priateľmi. :) Tvoj článok sa mi páči, má niečo do seba. :)

6 Sacharin | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 10:47 | Reagovat

Pěkně pojaté TT. Zařazuji do výběru. :-) Chápu a oceňuji výhody polyamorie, ale prostě na to nemám... žárlím. :-)

7 zamotana | Web | 6. srpna 2018 v 16:18 | Reagovat

[1]: No a jsme právě u toho - mysleli si, že by ti přeskočilo. To je první kámen úrazu a potom je těžké mou myšlenku posunout někam dál. :D Jeden muž a dvě ženy, proč ne... :)

[2]: Já to taky nemůžu vědět, protože jsem to nezkusila, ale ta myšlenka má něco do sebe. Souhlasím, že je potřeba více pochopení. :-)

[3]: Díky moc, vážím si toho a vám přeju, ať to vydrží! :-)

[4]: Jak říkám, zatím si s tou myšlenkou jenom pohrávám. Četla jsem několik článků, které mi po zadání slova polyamorie Google vyplivnul - a najdou se i lidé, kteří v takovém vztahu žijí a zřejmě šťastně. Mají i vlastní FB skupinu a pořádají společné akce pro všechny příznivce (nepřipojila jsem se ani do jednoho, jedině až získám nějakou tu zkušenost :-D). Znám i jeden takový vztah ze svého okolí, kde jim to drží asi 2 roky, ale těžko hodnotit, když nevidím přímo pod pokličku.

Ale díky za názor, ráda slyším jiný úhel pohledu, nejsem tady úplně objektivní. :D

[5]: To je dobře, i o tomhle můj článek je - nemusí se tomu rovnou říkat vztah více lidí, ale takové volnější soužití, kde oba partneři tráví čas i s jinými lidmi a nemají potřebu žárlit. Něco takového je taky můj sen. :-D

[6]: Díky moc, vážím si toho! ;-) Je pravda, že to rozhodně není pro každého.

8 Černovláska | E-mail | Web | 6. srpna 2018 v 16:39 | Reagovat

Teda myšlenka je to určitě zajímavá, ale osobně si to nedovedu vůbec představit. :D My jsme s partnerem úplně opačné povahy, ale zájmy jako cestování apod. máme společné, takže si ve většině věcí rozumíme. Samozřejmě už to není taková ta slepá zamilovanost jako na začátku, jsou i hádky, ale od začátku klademe důraz právě na tu komunikaci a je to fakt to nejdůležitější. Mluvit i o citlivých a těžkých věcech. Umět druhému říct, co mu na vztahu vadí a tak.

9 zamotana | Web | 7. srpna 2018 v 11:18 | Reagovat

[8]: Jasně, to chápu, ani to nikomu nevnucuji. ;-) Taky je pravda, že protiklady se přitahují a my si jako partnera hledáme člověka opačných vlastností než podobných a to je dobře. Pokud funguje komunikace, tak je to na správné cestě. Polyamorní vztahy musí být hodně o komunikaci a dohodě více lidí a toho není vždy snadné dosáhnout. Mně se na tom líbí ta svoboda a různorodost. Najít ve více lidech váhu všeho, co bych jinak složila na bedra jednomu, a oni to samé mně. Netvrdím ale, že to tak nemůže fungovat i v monogamním vztahu. Určitě může. :D

10 Mánička | E-mail | Web | 8. srpna 2018 v 16:29 | Reagovat

Ano, je těžké se k tomu vyjádřit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama