čáry máry

Když je o hodině nuda

10. srpna 2018 v 11:43 | umělkyně
Myslím, že to se někdy stalo každému, ať už má školní docházku jakkoli dlouho za sebou. Učitel mluví monotónním hlasem, o nezajímavém tématu, u nás často bojuje s projektorem a žáky ignoruje, případně sedíte vzadu a téma hodiny k vám vůbec nedoléhá... Mé ctěné místo je povětšinou v předních lavicích, ale téměř celou biologii v prvním ročníku jsem strávila vzadu (ale zase ne natolik, abych se stala tajným pozorovatelem, a ne příležitostným kreslířem), a protože mě teorie o kytičkách příliš nezajímala, nudila jsem se. Ale nejen o biologii.

Většina žáků to vyřeší tak, že si začne povídat s jinými žáky. Šeptem, který se pak změní v davové syčení hadů. A potom tu jsem já, která s nikým nesedí - částečně kvůli tomu, že nikde nedokážu zapadnout, částečně i z vlastní iniciativy, protože po tři čtvrtě roce stráveném s otravným sousedem jsem nejraději o hodinách jen sama se sebou - a tak si nikdy nezapomene tužku. Lépe několik. A gumu, kdyby se náhodou něco nepovedlo.

Předem upozorňuji, že se nejedná o žádná umělecká dílka. Spíš rychlé a rádoby vtipné kresbičky. Někdy jsem si taky musela psát zápis, abych z těch předmětů úplně nepropadla.
 
 

Reklama
Reklama