věci, co mám ráda

#3 sarkasmus a černý humor

26. června 2018 v 18:33 | verbální masochista
Vím, že se najde mnoho lidí, kteří se mnou tuto skutečnost sdílejí, ale z nějakého důvodu nejspíš nikdo v mém okolí. Většina se urazí a prohlašují, že se mnou víckrát nikdy nepromluví.

Což je ale na jednu stranu ocenění správného sarkasmu, aneb udeřování lidí pouhými slovy. Nebo hezky řecky, řezání do masa. Do lidského masa. Až do mozku. Ale to už se pouštím na tenký led, tady už nejde ani o sarkasmus, ani o černý humor. Sadismus. Kolik na podobná zvěrstva existuje rozličných pojmů, že?

Abych dokončila myšlenku - na druhou stranu záleží taky na tom, jak moc na sobě dáváme znát, že se jedná jen o vtipkování a ne o snahu urazit nebo nechtěně způsobit, že se bude cítit méněcenně nebo přímo trapně. Nejhorší je to psanou podobou, protože dokud za to nepřipíšete tisíce nejrůznějších smějících se smajlíků, lidé to mohou pochopit všelijak. A to vlastně i při běžném kontaktu. Černý humor se totiž nerovná pouze kameňákům, které si při tomto slovním spojení někteří vybaví jako první, ale taky je to styl přístupný inteligentnějším osobám. Nepovažuju se za žádnou intelektuálku, protože taky všechny narážky nepochopím. Učím se a sama vymýšlím.

Ale žádný vtip vám teď neřeknu. Nejraději mám totiž černý humor situační, takže možná příště, až k tomu nastane vhodná příležitost.
(A neciťte se poté, prosím, špatně. A neberte si všechno neustále tak osobně.)

#2 procházení hračkáren

2. června 2018 v 19:25 | věčné dítě
Malá poznámka pro začátek: Ano, připravte se na to, že rubrika "věci, co mám ráda" bude z největší části obsahovat všelijaké šílenosti, které mě během prokrastinování napadnou. O své lásce k pizze se rozepisovat nepotřebuji.

Mám ráda nákupní centra všeobecně. Nejlépe ta, kde je jeden odlišný obchůdek vedle druhého. Nějaké centrum, kde můžete v klidu procházet, aniž byste se stali součástí davu, můžete si prohlížet výlohy i sledovat zpomalený chod života. Zpravidla poté cíleně zamířím do potravin nebo do obchodů s oblečením, kde v dětském i dámském oddělení neúnavně vyhledávám padnoucí šaty nebo sukni (stále marně, mimochodem). Brzy se mi do kůže vrývají popruhy od batohu, tudíž chvíli odpočívám na lavičce a když se zase zvedám, nohy mě unášejí k hračkárně. Protože když už mé hledání zase skončilo neúspěchem, něčím si tu náladu zkrátka osladit musím.

Prohlížím si ty nejhloupější hračky, po kterých malé děti šílí, nádherně zpracované figurky dráčků a koníčků, kterých pár doma taky mám, a mnoho dalších drahých a zdánlivě bezcenných věciček. Což si projdu ráda, ale srdce mě nejvíce táhne k plyšákům. Už z dálky vidím nad regály smutného opuštěného medvěda, kterého kdyby se mi povedlo vysvobodit z výšky, rozhodně bych ho jen stěží zvedla. Je velký a dobrosrdečný, přesto tam osamoceně sedí a čeká, až si ho někdo koupí. Baví mě zvířátkům vymýšlet osudy. (Tohle rozhodně není poslední článek popisující mou lásku k plyšákům, takže se těšte na další.)

Jako obvykle bojuji s touhou si pořídit roztomilou pandičku nebo tygříka. Můžu jich mít doma celou sbírku, ale nikdy jich nebude dostatek. Potom si ale uvědomuji, že už bych měla jít na vlak a pár zbylých korunek utratit za nějakou podstatnější věc. Nerada se loučím s krásnou hebkou opičkou a odcházím pryč. Ale vím, že při nejbližší příležitosti se sem zase vrátím. Jsem prostě věčné dítě.

#1 duolingo

18. května 2018 v 17:16 | fufurufa
Po týdnu, kdy jako první článek na stránce blogu visel ten pesimistický o prezentacích - které mě teď mimochodem děsí dvě, z toho jedna, kterou udělá spolužačka a mám si k ní jen připravit povídání a vůbec nevím o čem -, přicházím znovu (častěji povinnosti neumožňují) a tentokrát s něčím pozitivnějším. V rubrice "věci, co mám ráda" budu nejen sobecky psát o sobě a svých zájmech, ale ráda bych také některé věci vám ostatním doporučila.

Jako například mobilní aplikaci Duolingo. (Myslím, že se dá spustit i na počítači, každopádně na mobilu je to praktičtější.) Pokud máte rádi jazyky, nebo nemusíte mít rádi jazyky, ale prostě se nějaký naučit musíte, protože už to vyžadují snad i na pozici uklízečky, je to ideální. V češtině zatím bohužel existuje pouze výuka angličtiny, pokud už jste ale pokročilí i v angličtině, nic vám nebrání svou jazykovou dovednost uplatnit i v učení dalších jazyků. Já se momentálně učím španělštinu a přepínání třech jazyků zároveň opravdu funguje.

Naučíte se především mnoho užitečných slovíček a také některé ty základní fráze. Naopak zde nenajdete žádnou ucelenou gramatiku, což ale není vždy na obtíž, protože si to důkladně vyzkoušíte na příkladech... které jsou často úsměvné.

 
 

Reklama